Nová kniha o protestantské společnosti pozdního osvícenství

 

Sixtus Bolom-Kotari: Svoboda svědomí –Michael Blažek
Superintendent Michael Blažek a protestantská společnost pozdního osvícenství

 

Práce historického ústavu AV ČR, Opera instituti historici Pragae, řada/series A–Monographia, svazek/volumen 74, Praha, Historický ústav, Matice moravská 2016, 568 s.

 

ISBN 978-80-7286-286-3, vázaná vazba, 568 stran, 582 Kč

 

Tématem publikace je reformovaná církev jako živoucí organismus v kontextu své doby. Její nejvyšší představitel na Moravě se v sedmi kapitolách stává průvodcem při budování nových evangelických komunit. Ve svém úřadu zaštiťuje úsilí o nejen deklarovanou, ale i prožitou svobodu svědomí, která neměla být omezena na bohoslužbu a kostel. Měla patřit též chalupám, salonům, čtenářským společnostem i zednářským lóžím. Církev ve vztazích reprezentují příbuzenské sítě, evangelické umění nebo tajná korespondence iluminátů. Příběhy společnosti, seskupené okolo protestantských církví, přecházejí přes hranice náboženské, sociální i hranice zemí. Evangelíci, vyvedení na začátku osmdesátých let 18. století Tolerančním patentem císaře Josefa II. z ilegality, se přes četné překážky podíleli na hospodářském a kulturním vzestupu českých zemí.

 

Vyšla nová kniha Evy Hajdinové

Čapská - Mezi texty a textiliemi

 

Eva Hajdinová: Z cesty své nesejdeme. Osudy východočeských a hornolanguedockých protestanských komunit v 18. století.

Dolní Břežany: Scriptorium 2016

 

ISBN 978-80-88013-26-6, vázaná, 496 stran, 429 Kč

 

Monografie přináší srovnání života komunit tajných nekatolíků na dvou odlišných místech Evropy v 18. století - ve východních Čechách a v jihofrancouzské oblastí Horní Languedoc. I přes velmi rozdílné životní podmínky využívaly obě náboženské skupiny podobné ústupky a kompromisy, stejně jako ofenzivní strategie vůči rekatolizačním silám státu a církve. Autorka se zaměřuje na hledání styčných bodů a rozdílů v rámci konkrétních jevů v životě a zbožnosti východočeských a hornolanguedockých tajných evangelíků. Hlavní témata publikace se dotýkají socioprofesního složení komunit, forem tajných bohoslužebných shromáždění, úlohy a rozdílné míry potřebnosti kazatelů, role přechodových rituálů, knižní kultury či mechanismů distribuce zakázané literatury. Monografii byla vydána společně s Masarykovým ústavem - Archivem AV ČR, v.v.i.

 

Ukázku a obsah najdete zde.

Vyšla nová kniha Veroniky Čapské

Čapská - Mezi texty a textiliemi

 

Veronika Čapská: Mezi texty a textiliemi.

Dolní Břežany: Scriptorium 2016

 

ISBN 978-80-88013-33-4, vázaná, 328 stran, 250 Kč

 

Kniha přináší nové, interdisciplinárně ukotvené, interpretace textů a předmětů hmotné kultury spjatých s generací dědiců Františka Antonína Šporka, v pozadí jejichž vzniku a oběhu často stály procesy kulturních přenosů a dárcovské vazby (jako patronace či směna). Monografie také vůbec poprvé edičně zpřístupňuje dlouholetou korespondenci Anny Kateřiny Swéerts-Špork s řeholnicemi kláštera v tyrolském Sonnenburgu. Kniha tak představuje určitou bilanci a výrazný posun ve (swéerts-)šporkovském bádání. Publikace je vybavena bohatým obrazovým materiálem - 29 barevných a 7 černobílých vyobrazení -, a také rejstříkem.

 

Obsah najdete zde.

Vyšla monografie Jiřího Brňovjáka Šlechticem z moci úřední

Šlechticem z moci úřední

 

Jiří Brňovják: Šlechticem z moci úřední. Udílení šlechtických titulů v českých zemích 1705-1780 (=Nobilitas in historia moderna, Tomus 7).

Ostrava: Ostravská univerzita, 2015. 488 s. ISBN 978-80-7464-461-0.

 

Předkládaná monografie se zabývá problematikou úředního procesu poskytování šlechtických titulů na území českých zemí (Čech, Moravy a Slezska) v období let 1705-1780, jež je spojeno s vládou tří habsburských panovníků 18. století - Josefa I., Karla VI. a Marie Terezie. Teritoriální záběr je vymezen tehdejšími hranicemi celého českého státu, přičemž samozřejmě zohledňuje ztrátu většiny Slezska roku 1742 po prohrané první slezské válce s Pruskem. První část monografie je zaměřena na otázku nobilitací a šlechtické titulatury v raněnovověkých českých zemích. Autor v jejím rámci analyzuje na základě konceptu tzv. Adelsrechtu jednotlivé způsoby zisku šlechtického titulu, věnuje se otázce nobilitačních práv českých panovníků, proměnám české šlechtické titulatury zejm. v období od porážky stavovského povstání až do poloviny 19. století a vývoje formálních podmínek příjímání nových členů stavovských obcí (inkolát, slib věrnosti panovníkovi / juramentum fidelitatis / Erbhuldigungs-Eid, revers k zemi). První část monografie je zakončena pojednáním o písemných pramenech, které vznikaly v průběhu úředního procesu udělování šlechtických titulů a potažmo i inkolátu. Druhá část monografie se zabývá analýzou vlastní nobilitační politiky habsburských panovníků ve vymezeném časovém období. Nejprve přináší obecné zhodnocení studovaného souboru nobilitačních kauz, poté se zabývá podmínkami a předpoklady úspěšného zisku šlechtického titulu (zejména typologií zásluh a potřebnými osobními či rodovými kvalitami) a shrnuje základní okruhy motivů podaných žádostí o české šlechtické tituly. Předposlední kapitola druhé části je věnována otázkám konfliktů mezi obsahem podávaných žádostí šlechtické tituly a představami panovníka resp. jeho kanceláře, které byly často velmi silně ovlivňovány dobovou státní politikou (merkantilismus a státní finance, náboženství, kritika nebo podpora zásad stavovství apod.). Poslední kapitola shrnuje získané poznatky o heraldické stránce studovaných nobilitačních řízení a pokouší se tak postihnout zásadní rysy české barokní heraldiky.

 

Části knihy v podobě PDF najdete zde.

6. bienale ČSVOS k 300. výročí narození „císařovny-královny“ Marie Terezie

Marie Terezie (1717-1780)

 

 

 

„Osvícená“ panovnice z donucení?

Tereziánské reformy
a společnost v českých zemích
(1740–1780)

 

12. - 13. května 2017

ÚČL AV ČR, v.v.i., Na Florenci 3, Praha 1

zasedací místnost, vchod B, 3. patro

 

 

V české historiografii patří období vlády císařovny-královny Marie Terezie (1717-1780), od jejíhož narození uplyne 13. května příštího roku přesně 300 let, k tématům spíše kontroverzním. Na jedné straně se tradičně vyzdvihují její reformy směřující k pozdvižení prostého člověka – sedláka, zejména reformy poddanské, ale především zavedení povinné školní docházky. Také její skeptický postoj k čarodějnickým procesům si zasloužil jistou pozornost. Na druhou stranu se často poukazuje na ryze kompilační, „nemoderní“ charakter trestního zákoníku, který pouhou „centralizační“ metodou zakotvuje takřka všechny „barbarské výstřelky“ trestního práva v dědičných zemích včetně tortury a přitěžujících forem trestu smrti či hrdelního postihu náboženských deliktů. Ještě problematičtější je její postoj k českým zemím, které se díky jejím centralizačním reformám stávají pouhou provincií politicky a administrativně závislou na vídeňském centru. I v historiografii tak následující období, přetrvávající hluboko do doby předbřeznové a nuancované jen nástupem národního hnutí, představuje jakýsi hiatus, periodu „vyvlastněných dějin“, které se odehrávají „jinde“.  Přitom všechny zmíněné změny tvoří integrální součást jediného reformního a centralizačního procesu, který měl zajistit lepší a efektivnější správu zemí oslabených prohranými válkami, ztrátou rozvinutého Slezska i vlastní roztříštěností a neefektivním hospodařením.  Ačkoli se zdá – a i to by mělo být jednou z vůdčích myšlenek připravovaného bienále – že byla Marie Terezie do značné míry spíše „reformátorkou z nouze“, je zjevné, že většinu reforem vykonávala s přesvědčením a s poměrně uspokojivými výsledky.

Jaká byla tato výjimečná žena, která se od počátku vlády musela potýkat s tolikerými překážkami (a tolikerými dalšími problémy, které tkvěly prostě ve skutečnosti, že se narodila jako „žena“)? Co všechno ona čtyři desetiletí panování našeho dosud jediného státníka ženského pohlaví českým zemím přinesla – a co vzala? A jaký obraz zanechala v myslích lidí i v reflexích historiků?

 

V rámci již VI. Bienále Společnosti pro výzkum 18. století bychom se rádi zamysleli nad některými aspekty tereziánské epochy i osobnosti samotné panovnice. Preferované okruhy a otázky najdete ve výzvě.

 

Pokud máte chuť se bienále zúčastnit, můžete nám název a krátký abstrakt svého vystoupení zaslat na adresu osmnacte.stoleti[at]gmail.com (případně v kopii na daniela.tinkova[at]gmail.com), a to do 29. listopadu 2016.

 

Podrobnosti najdete ve výzvě.

 

Nová edice Theatrum neolatinum. Latinské divadlo v českých zemích

Teatrum neolatinum 1

 

Ediční řada Theatrum neolatinum. Latinské divadlo v českých zemích si klade za cíl zpřístupnit vybrané, tiskem dosud nevydané texty jezuitských školských her. Do budoucna by měla být otevřena i jiným raně novověkým bohemikálním dramatickým textům spjatým se vzdělaneckým prostředím.

 

Kateřina Bobková Valentová, Alena Bočková, Magdaléna Jacková, Martin Bažil, Eva Pauerová, Jan Zdichynec, Zdeněk Žalud (eds.):

Sv. Jan Nepomucký na jezuitských školních scénách

 

Teatrum neolatinum IIPraha, Academia 2016, ISBN 978-80-200-2515-9

 

První svazek řady přináší jezuitské školské hry, které se námětově vztahují k významnému světci českého baroka, sv. Janu Nepomuckému. Jejich jádro tvoří texty z 20. a 30. let 18. století, tedy jednoho z vrcholných období rozvoje jezuitského školského divadla. Předkládaný soubor tak lze považovat za reprezentativní průřez dramatickou školskou produkcí. 

Knihu otvírají tři interdisciplinárně pojaté studie, které se věnují jezuitské škole a divadlu obecně, reflektují vývoj a podoby nepomucenského kultu a představují vydávaný korpus. Jádro publikace tvoří edice šesti rukopisů her a třinácti tištěných synopsí, opatřených textově kritickými poznámkami a zrcadlovým překladem. Každý z vydávaných textů má vlastní předmluvu, medailonky o autorech, obvyklé rejstříky a výkladový slovníček antických jmen.

 

 

Magdaléna Jacková (ed.): Nejmírnější Pallas
Hry určené gramatikálním třídám jezuitských gymnázií

 

Praha, Academia 2016, ISBN 978-80-200-2516-6

 

Druhý svazek ediční řady Theatrum neolatinum přináší edici pěti latinských her z 18. století určených pro nižší třídy jezuitských gymnázií, opatřených komentářem a zrcadlovým překladem do češtiny. Čtenář se tak díky němu může seznámit s typem divadelní produkce, na níž si v 17. a 18. století utvářela svou první představu o divadle téměř celá vzdělaná vrstva populace.